OPIUM

MŮJ PES

• Jedná se o irského teriéra, což je pes, který se jen tak nevidí.
• Ročně se rodí minimum štěňat, hlavně v česku, takže je drahé se k němu dostat.
• Toto plemeno bylo dříve používáno především k lovu, k hlídáni usedlostí, hubení hlodavců a drobných šelem v hlídaném objektu. Uplatňoval se i jako pastevecký pes.
• Ale i přesto to dokáže být skvělý mazel, když si ho tak vychováte.

Charakter a chování

Irský teriér se velmi rychle stává členem rodiny. Ke všem jejím členům je přítulný a rozdává dobrou náladu. Svému pánovi je věrný. Je velmi ostražitý, ale nebývá agresivní. Ve společnosti dalších psů velmi rád provokuje ke rvačkám a to dokonce někdy i ve výstavním kruhu. Vyžadují-li to okolnosti, dokáže být irský teriér krutý a nelítostný, avšak je to laskavý společník, kterého lze snadno vycvičit. Je přesně takový, jak byl kdysi popsán: “strážce chudáka, přítel sedláka a miláček gentlemana”. Je také potřeba si uvědomit, že jde o psa s vrozeným loveckým pudem, proto je jeho oblibou honit a lovit kočky i jiná drobná zvířata. Milá povaha jej předurčuje coby ideálního společníka zejména větších dětí. Protože je velmi temperamentní, nikdy si nenechá ujít příležitost k různým hrám.

Tento pes potřebuje již od útlého věku velmi důslednou výchovu. Protože dokáže být poměrně tvrdohlavý, je nutné, aby včas pochopil hierarchii v rodině. Nevychovaný pes se může stát nezvladatelným a může tak činit problémy nejen majitel, ale i okolí. Snadno, dobře a rád učí, takže výcvik není nejnáročnější. Je potřeba ukázat mu pevnou ruku a poskytnout mu dostatek zábavy a zaměstnání, potom se stává ideálním rodinným psem. Tohoto psa je vhodné chovat v bytě, i když v letních měsících může pobývat i venku. Nesnáší však samotu a v žádném případě nesnese být uvázán u boudy. V bytě potřebuje své místo, kde bude moci nerušeně odpočívat, zároveň ale sledovat dění v rodině. Protože jde o psa velmi temperamentního, je dobré ubytovat ho ve vaší nepřítomnosti v kleci, na kterou ovšem musí postupně navyknout, aby se pro něj nestala vězením, ale bezpečným zázemím.

Původ psa

• Z Irska pocházejí čtyři plemena teriérů, která se dosti značně liší od teriérů na kontinentu či v Anglii. Teriéři se do Irska dostali ze Skotska, kde vytvořili určitou větší a vyšší varietu, mezi 15 až 18 palci (38 – 45,7 cm) vzniklou pravděpodobným křížením s místním irským vlkodavem a staroanglickým black and tan teriérem v oblasti kolem Corku a Ballymena. Pes, který je nyní oficiálně nazýván irským teriérem, je pravděpodobně nejstarší z irských plemen teriérů, avšak záznamy jsou tak vzácné, že by bylo značně obtížné tento názor přesvědčivě prokázat. Irský teriér stojí někde mezi VELŠTERIÉREM a ERDELTERIÉREM, není-li vlastně zrzavým FOXTERIÉREM.

• Barva irského teriéra nebyla do 80. let 19. století pevně stanovená. Kromě typicky červeného zbarvení bylo uváděno ještě žluté, šedé černé s pálením a dokonce i žíhané, které bylo připisováno křížení s anglickým buldokem. V této době byl kupírovány i uši. V roce 1899 byl založen specializovaný chovatelský klub, vznikly snahy vyřadit černé psy s pálením a žíhané psy, takže s nástupem 20. století měli již všichni irští teriéři červenou srst a byl také vypracován první standard, zachycující v podstatě současnou podobu irského teriéra. Červeně zbarvený irský teriér se brzy objevil na výstavách v Anglii a ve Spojených státech, kde byl s nadšením přijat. Irský teriér byl používán k chytání krys a králíků, při lovu na lišky či jezevce i při pronásledování vyder. Jeho výkony jako loveckého psa byly srovnávány se španěly, přinášení s labradorským retrívrem a práce v terénu s pointerem nebo setrem, to vše při zachování typických vlastností teriérských, tj. odvahy, ostrosti, temperamentu, chuti do práce, bystrosti a živosti.

Více infa nelaznete zde: odkaz